Site Overlay

Hliník a autismus: Existuje souvislost?

Následující text je zkrácenou verzí studie z roku 2018 z časopisu Journal of Trace Elements in Medicine and Biology o expozici člověka hliníku a autismu. Doporučujeme vám prokliknout se na plný text studie na konci tohoto shrnutí, kde najdete kompletní výsledky.

Tato studie představuje jedinečný pohled na hypotézu, že akumulace hliníku v mozku a autismus spolu mohou souviset. Namísto vzorků vlasů použili vědci k identifikaci hladin hliníku a stanovení variability mezi tkáněmi lidskou mozkovou tkáň u zemřelých jedinců s autismem.

Výzkumníci uvádějí předběžnou souvislost mezi autismem a hliníkem a že jedním z dotčených zdrojů mohou být vakcíny. Pro osvěžení informací o vakcínách uvádíme, že hliníkové adjuvans (soli hliníku, monofosforyl A) se používají ve vakcínách proti hepatitidě A, hepatitidě B, vakcínách obsahujících difterii a tetanus, Haemophilus influenzae typu b a pneumokokových vakcínách, ale nepoužívají se v živých virových vakcínách, jako jsou spalničky, příušnice, zarděnky, varicella a rotaviry. Množství hliníku obsaženého ve vakcínách reguluje Centrum pro hodnocení biologických léčiv a výzkum (CBER). Více informací o jeho množství naleznete v následující tabulce.

~ zveřejněno v časopise Journal of Trace Elements in Medicine and Biology

ABSTRACT/INTRO EXCERPT: Porucha autistického spektra je neurovývojová porucha neznámé etiologie. Předpokládá se, že se na ní podílí jak genetická náchylnost, tak faktory životního prostředí, včetně v druhém případě toxinů životního prostředí. Podle výzkumu Shawa (2013) zvířecí modely poruchy autistického spektra nadále podporují souvislost s hliníkem a zejména s hliníkovými adjuvans používanými při očkování lidí. Expozice člověka environmentálnímu toxinu hliníku byla spojena, i když nejistě, s poruchou autistického spektra.

Dosud většina studií používala jako indikátor expozice člověka hliníku vlasy, zatímco hliník v krvi a moči byl používán také v mnohem omezenější míře. Podle výzkumníků této studie neexistují žádné předchozí zprávy o hliníku v mozkové tkáni dárců, kteří zemřeli s diagnózou poruchy autistického spektra. V tomto případě vědci měřili hliník v mozkové tkáni u autistů a určili umístění hliníku v těchto tkáních.

Tato studie zkoumala obsah hliníku v mozcích pěti jedinců. Vzorky mozkové kůry o hmotnosti přibližně 1 g zmrazené hmoty ze spánkového, čelního, temenního a týlního laloku a hipokampu (pouze 0,3 g) byly získány od 5 jedinců s potvrzenou diagnózou ADI-R (Autism Diagnostic Interview-Revised) ASD, 4 mužů a 1 ženy, ve věku 15-50 let.

Výzkumníci zjistili, že obsah hliníku v mozkové tkáni dárců s diagnózou ASD byl extrémně vysoký (tabulka 1). Ačkoli existovala značná variabilita mezi tkáněmi, laloky i subjekty, průměrný obsah hliníku pro každý lalok u všech 5 jedinců se pohyboval na horní hranici všech předchozích (historických) měření obsahu hliníku v mozku, včetně iatrogenních poruch, jako je encefalopatie při dialýze.

Všichni 4 mužští dárci měli významně vyšší koncentrace hliníku v mozku než jediná dárkyně. U těchto mužských dárců s ASD zaznamenali jedny z nejvyšších hodnot obsahu hliníku v mozku, které kdy byly naměřeny ve zdravých nebo nemocných tkáních, včetně hodnot 17,10, 18,57 a 22,11 μg/g sušiny. (tabulka 1). Věk dárců byl pro tým obzvláště problematický.

„To, co tyto údaje odlišuje od jiných analýz mozkového hliníku u jiných onemocnění, je věk dárců s ASD. Proč by například patnáctiletý chlapec měl mít tak vysoký obsah hliníku v mozkové tkáni? Ve vědecké literatuře neexistují žádné srovnatelné údaje, nejbližší jsou podobně vysoké údaje u 42letého muže s familiární Alzheimerovou chorobou (fAD).“

Výzkumníci si také všimli, že některé z těchto buněk se zdály být gliové (pravděpodobně astrocytární), zatímco jiné měly prodloužená jádra dávající vzhled mikroglie. „To naznačuje, že hliník nějakým způsobem překročil hematoencefalickou bariéru a byl přijat nativní buňkou, a to mikroglií,“ píší. Naznačují také, že hliník se do mozku mohl dostat intracelulárně.

„Zajímavé je, že přítomnost příležitostných zánětlivých buněk s obsahem hliníku v cévách a leptomeningách otevírá možnost samostatného způsobu vstupu hliníku do mozku, tj. intracelulárně. Aby však tento druhý scénář mohl mít význam, očekávalo by se, že dojde k nějakému typu intracerebrálního inzultu, který umožní výstup lymfocytů a monocytů z vaskulatury.“

Dodávají: „Zde uvedená identifikace ne-neuronálních buněk včetně zánětlivých buněk, gliových buněk a mikroglie zatížených hliníkem je pro ASD význačným pozorováním. Například většina hliníkových depozit identifikovaných v mozkové tkáni u fAD byla extracelulární a téměř vždy spojená s šedou hmotou.“ Navíc „z údajů vyplývá, že předpoklad, že hliník se do mozku dostal prostřednictvím imunitních buněk cirkulujících v krvi a lymfě, je u ASD urychlený, by mohl začít vysvětlovat dříve položenou otázku, proč bylo v mozku 15letého chlapce s ASD tolik hliníku.“

Ačkoli je tato studie velmi malá, vyvolává významné otázky, píše výzkumný tým.

„Skutečnost, že jsme našli hliník v každém vzorku mozkové tkáně, ať už zmraženém nebo fixovaném, skutečně velmi silně naznačuje, že jedinci s diagnózou poruchy autistického spektra mají v mozkové tkáni mimořádně vysoké množství hliníku a že tento hliník je převážně spojen s ne-neuronálními buňkami včetně mikroglie a dalších zánětlivých monocytů.“

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.