- Velšan James Bingham, ultramaratonský běžec a zkušený horolezec, zdolal v roce 2007 Everest
- Ale dostat se na nejvyšší vrchol Afghánistánu – 24 580 metrů vysokou horu Mount Noshaq – bylo podle něj ještě těžší
- Hora je tak odlehlá, že kdyby se během výstupu něco pokazilo, záchrana by nebyla možná
- Ale řekl, že tato odysea byla jeho největším dobrodružstvím v životě a že se tým „zamiloval do Afghánistánu“
Mezi náročnými výstupy je jen málo vyčerpávajících, jako je výstup na vrchol 24 580 stop (7 492 m) nejvyšší hory Afghánistánu Mount Noshaq.
To zjistil Velšan James Bingham, když na ni vedl zčásti velšský a zčásti americký tým. Tento ultramaratonec a zkušený horolezec zdolal v roce 2007 Everest – ale podle něj byl Noshaq „těžší“.
Ale navzdory fyzické námaze a skutečnosti, že dostat se na odlehlou horu byla riskantní záležitost – 45letý otec dvou dětí se musel vyhýbat minovým polím a cestovat s ozbrojenou ochrankou pro případ střetu s Talibanem – řekl MailOnline Travel, že cesta v roce 2010 byla „největším dobrodružstvím mého života“. A neuvěřitelné snímky z expedice ukazují, jak epická odysea to byla.
Londýnský James, který vyrostl v Rhosneigru na jihozápadním pobřeží Anglesey, původně dostal nápad vylézt na horu poté, co mu podobně dobrodružný dávný kamarád ze školy z velšského ostrova Quentin Brooksbank napsal SMS s návrhem, aby šli prozkoumat pohoří Hindúkuš, kde se Noshaq nachází.
Původně se James cesty do Afghánistánu obával, protože „předpokládal, že v té době v roce 2010 je pro lidi ze Západu příliš nebezpečná vzhledem ke všemu, co se tam děje, a probíhajícímu konfliktu“.
Čím více si však o Afghánistánu zjišťoval informace, tím více rostla jeho důvěra.
Pro MailOnline Travel řekl: „Zpočátku jsem měl obavy, ale situace v Afghánistánu nebyla taková, jak jsem si myslel.
„V týdnech a měsících, které předcházely expedici, jsme si přečetli spoustu informací o oblasti kolem Nóšaku a zjistili jsme, že se do této oblasti vydala hrstka neohrožených dobrodruhů, včetně malé skupiny francouzských horolezců, kteří na horu vylezli předloni.“
„Po delším zvažování jsme zahodili opatrnost a rozhodli se vyrazit.‘
V horolezeckém týmu byli čtyři muži – James, Quentin, jeho velšský kolega Mark Wynne a Bill Lyden z Aljašky – a mělo jít o první expedici vedenou Brity, která se od sovětské invaze v roce 1979 pokusí o výstup na Noshaq.
K dosažení odlehlé hory – která leží na severovýchodě Afghánistánu u hranic s Pákistánem – se odvážná čtveřice vydala přímým letem z Londýna do Dušanbe, hlavního města sousedního Tádžikistánu.
Odtud absolvovali dvoudenní cestu džípem přes Tádžikistán, aby se dostali na odlehlý hraniční přechod v Iškašimu, městě na severovýchodě Afghánistánu. Než dorazili do hor, oblékli se do tradičního afghánského oděvu – tuniky, volných kalhot a klobouků, aby splynuli s okolím.
Vysvětlujíc tuto volbu trasy, James řekl: „To znamenalo, že jsme dorazili do Afghánistánu v místě pozoruhodně blízkém horám, které jsme chtěli zdolat.
„Také to výrazně omezilo cestování po silnici v rámci Afghánistánu, což bylo rozumné vzhledem k obavám o bezpečnost v některých oblastech.“
Expediční tým směl na horu vystoupit až poté, co přijal ozbrojený doprovod od velitele policie v Iškašímu.
Velitel se obával, že výprava plánuje projít blízko pákistánských hranic, kde je podle něj podezření na aktivitu Talibanu.
Bylo dohodnuto, že pokud se ujmou ostrahy, dostanou povolení k výstupu na horu, a tak s nimi na třídenní túře do základního tábora cestovali čtyři ozbrojení vojáci, kteří pomáhali vést tým mimo minová pole, dědictví devítileté války mudžáhidů se Sovětským svazem.
James a jeho tým si také najali několik místních zemědělců, kteří si chtěli přivydělat nošením kusů výstroje.
Předtím, než vyrazili a tlačili se na vrchol, strávili James a jeho tým mnoho dní výstupy na různá vyvýšená místa na Nošaku, aby se aklimatizovali na vysokou nadmořskou výšku.
Během této doby si horolezci zřídili čtyři tábory pro výstup a dva pro sestup.
James poznamenal, že skupina musela být „soběstačná“, protože Noshaq je tak odlehlý, že horolezecká infrastruktura neexistuje. Pokud by se něco pokazilo, nebyla by k dispozici žádná záchranná služba.
Když se horolezci cítili připraveni, vydali se na cestu, která se ukázala být vyčerpávající.
Při vzpomínce na expedici James řekl: „Podmínky na hoře byly občas tvrdé.
„Výše na hoře jsme se setkali se sněhem hlubokým po pás, bílou tmou a několika bouřkami.
‚Těsně pod výškou 22 965 stop (7 000 m) jsme objevili téměř vertikální 660 stop vysoký pás skály.
‚Skála byla velmi křehká a bylo těžké vytvořit dobré kotvy pro bezpečné lezení.
„Po stránce zásobování nám pak v pozdějších fázích výstupu docházely zásoby jídla a rozbitý vařič znamenal, že jsme několik dní nemohli pít, ale nakonec jsme se tam dostali.“
James a jeho tým nebyli odměněni velkým výhledem, ale okamžik, kdy dosáhli vrcholu, byl přesto radostný.
James řekl: „Hodili jsme všechno, co jsme měli, abychom dosáhli vrcholu hory. V tu chvíli už jsme byli fyzicky dost rozlámaní a opravdu jsme pocítili účinky nadmořské výšky. Bylo to těžší než výstup na Everest, protože jsme po základním táboře neměli vůbec žádnou podporu, a to znamenalo několikatýdenní nošení velkých nákladů nahoru a dolů.
„V jistém smyslu jsme byli překvapeni, že jsme dosáhli vrcholu, protože se nám chvílemi zdálo, že to nikdy nedokážeme. Ale nějak se nám to navzdory nepřízni osudu podařilo. Byl to nádherný pocit a byl jsem hrdý na své spoluhráče a přátele, kteří byli po celou dobu expedice pevní jako skála.“
Po zralé úvaze James řekl, že jedním z nejkouzelnějších aspektů cesty bylo, že „po celou dobu třítýdenní expedice neviděli živou duši, což je v dnešní době na většině velkých hor neobvyklé“.
Nezapomenutelné byly také „velkolepé, dechberoucí, neuvěřitelně vzdálené výhledy“ cestou nahoru.
Přestože to byla „neuvěřitelně náročná expedice“, James řekl, že návštěva Noshaqu „zůstává největším dobrodružstvím mého života“.
Vysvětlil: „Kromě toho, že jsme viděli drsnou krásu krajiny, si myslím, že jsme si všichni zamilovali Afghánistán a hlavně štědré lidi této země, kteří se k nám chovali tak dobře.‘
Po své první cestě do Afghánistánu se James mnohokrát vrátil, aby lezl a poznával další oblasti.
V roce 2015 pomohl založit The Marathon of Afghanistan, první mezinárodní maraton, který se v zemi konal a nyní je každoroční akcí.
James doufá, že se horolezectví, které podle něj pomalu nabírá na síle, bude věnovat více Afghánců.
Možná některé z nich inspiruje právě došlá zpráva, že skupina krajanů se právě stala prvním plně afghánským týmem, který zdolal Noshaq.
James sdělil MailOnline Travel, že devítičlenný tým – šest mužů a tři ženy – všichni zdolali vrchol.
Podle jeho slov to bylo „neuvěřitelně těžké“ a podcenili, jak náročné to bude. Ale „týmovou prací“ to nakonec zvládli.
James dodal: „Doufám, že zažili stejnou radost jako já v roce 2010 na svazích Noshaqu.
Podniky Jamese Binghama: Je ředitelem závodu 135mílového ultramaratonu Ring O Fire, spoluzakladatelem The Marathon of Afghanistan a nedávno založil Afghan Sports Trust, novou charitativní organizaci, která shromažďuje peníze na podporu financování základních sportovních organizací v Afghánistánu.