Site Overlay

The String Cheese Incident:

Foto: Erik Kabik Photography/ MediaPunch

The String Cheese Incident uzavírají 25. rok své existence s obnoveným smyslem pro cíl a bratrství.

„Mluvíme o sedmém členu kapely – o kolektivním vědomí String Cheese,“ říká kytarista Bill Nershi, když během podzimního odpoledne odpočívá ve svém domě v Denveru. „Sedmý člen kapely je, když všechny nápady, které má všech šest členů, shrneš do jedné věci. Je to samostatná entita, kterou je třeba neustále brát v úvahu.“

Čtvrtstoletí po svém vzniku a deset let poté, co se po pauze začali vkrádat zpět do aktivní činnosti, se The String Cheese Incident stále prosazují na poli živé hudby. Zásadním způsobem se podíleli na růstu a vzniku významných festivalů, jako jsou Electric Forest a Hulaween; vyzvali titány v oboru přelomovým případem prodeje vstupenek a projížděli jeden žánr za druhým a sdíleli pódia s každým od George Portera Jr. přes Skrillexe až po GZA z Wu-Tang Clan.

„Nikdo nemůže převzít otěže a říct: ‚Budeme dělat tohle a budeme to dělat po mém a hrát tenhle druh hudby‘, protože by to narušilo rovnováhu,“ vysvětluje Nershi. „Pokud je sedmý člen kapely spokojený, pak se věci vyvíjejí dobře.“

Od prvních fází plánování chtěli The String Cheese Incident, aby oslava jejich 25. výročí byla určujícím momentem jejich už tak vznešené kariéry. Během uplynulých dvanácti měsíců se jim podařilo spolupracovat s ikonami, jako je Del McCoury, a mladými peckami, jako je Billy Strings, na DelFestu, obnovit album Breathe z roku 1999 s Kellerem Williamsem na Red Rocks a roztáhnout jednu ze svých charakteristických skladeb z poslední doby, „Rosie“, do dechberoucí 75minutové hudební ságy na Electric Forest.

„Rozhodli jsme se, že do toho opravdu půjdeme a zahrajeme si na spoustě míst, kam jsme v minulých letech neměli šanci se dostat,“ říká spoluzakladatel SCI Nershi, mandolinista/skřípkař Michael Kang. „Letos jsme se vrátili na Jazz Fest a v podstatě jsme se dotkli všech koutů země. Chtěli jsme oslavit co nejvíce z posledních 25 let.“

Jedná se o poslední z dlouhé řady milníků definujících kariéru souboru – Nershi, Kang, basista Keith Moseley, klávesista Kyle Hollingsworth, bubeník Michael Travis a perkusista Jason Hann – od jejich prvních dnů, kdy vystupovali na lyžařském okruhu v Coloradu.

K 20. výročí založení v roce 2014 odehráli SCI zdarma venkovní koncert „Incident on the Hill“ hned vedle divadla Fox v kalifornském Boulderu, který přilákal do ulic tisíce lidí. „Byl to šílený den – lidé byli na střechách budov, viseli na sloupech veřejného osvětlení. Bylo to divoké,“ vzpomíná Nershi. „Kolem byli policisté, kteří se snažili zabránit lidem spadnout z budov. Bylo to jako ve staré coloradské škole, lidé se prostě bavili a dělali si, co chtěli.“

Podle Nershiho je jedním z hlavních hesel 25. ročníku SCI a dalších let „Udělejme z toho zase zábavu“. Když se skupina v roce 2007 původně odklonila od cesty, zabředla do cestování, stresu a vnitřních neshod. V roce 2009 se dohodli, že se znovu sejdou na několik setů kolem festivalu v Rothbury – předchůdce Electric Forest, který vedli členové jejich managementu a eventového týmu – a v období, které bezprostředně následovalo, se zaměřili především na krátké, cílené jízdy. Postupně se vrátili k plnohodnotnějšímu koncertování – cestou vydali LP Song in My Head z roku 2014 a desku Believe z roku 2017 – a hlavně znovu objevili radost ze společného vystupování.

„Všichni si uvědomujeme, že naší největší službou fanouškům je vyrazit ven a co nejvíc se bavit,“ vysvětluje Kang. „Nejen dobře hrát hudbu, ale skutečně si užívat atmosféru toho, co jsme vytvořili. To je pro nás opravdu zásadní. A upřímně řečeno, někdy je to těžké, protože ta dřina na vás může dolehnout. Ale jak jsme tím procházeli, dokázali jsme to zhodnotit a přehodnotit.“

„Je to už 25 let a jsou chvíle, kdy se dostanete do bodu, kdy máte pocit, že pracujete jen proto, abyste se postarali o rodinu, zaplatili dům a podobně,“ dodává Nershi. „Nejdůležitější je, že nás baví vylézt na pódium a hrát spolu hudbu, chodit na zkoušky a trávit spolu čas. Teď máme vlastní studio, do kterého můžeme jít, na týden si ho zařídit a jen tak jamovat a pracovat na novém materiálu nebo oprášit další staré věci.“

Studio, které kapela nazvala The Sound Lab, je jedním ze základních kamenů její současné éry. Otevřeli ho v roce 2016 a od té doby je jejich tvůrčím centrem. Společně s jejich stejnojmenným labelem SCI Fidelity se v Sound Lab zrodila spolupráce s Jimem Lauderdalem, Andym Hallem z The Infamous Stringdusters, Lylem Divinskym z The Motet a Jerrym Harrisonem z Talking Heads a Modern Lovers a mnoha dalšími, a to vše v pohodlí jejich několikapatrového komplexu.

Hollingsworth rychle zdůrazňuje, že původní zkušebna/sklad skupiny nebyl zdaleka tak přívětivý. Nacházel se v řadě garáží – a hned vedle opravny motocyklů – a byl zchátralý, dokonce se v něm nacházelo několik nechtěných spolubydlících.

„Tři večery po sobě jsme vyprodávali Red Rocks, ale ze stropu tohohle místa, které jsme si pronajímali, padaly krysy,“ rozplývá se klávesista. „Říkali jsme si: ‚Co to děláme? Proč jsme na takovém místě?“

„Myslím, že Kyle se nejspíš dopouští malé hyperboly,“ kontruje Kang se smíchem. „Nepadaly tam krysy ze stropu, ale rozhodně to nebylo tak pěkné – v podstatě to byla garáž na hovno.“

Nershi také vzpomíná, že jejich původní prostory, které si pronajímali více než deset let, měly „hnusnou“ vrstvu prachu, která všechno pokrývala. „Dostával se nám do veškerého vybavení a samozřejmě i do plic,“ říká.

Když zjistili, že jejich kamarád prodává nedaleký starý hudební sklad/obchodní prostory, zdálo se jim to jako dobrá příležitost, jak z garáže uniknout. A i když někteří členové kapely byli zpočátku z investice nervózní, brzy si uvědomili, jakou hodnotu má mít pro sebe kreativní centrum.

V roce 2015 začali stavět své nové, dvoupatrové Sound Lab, které se nachází asi kilometr od jejich bývalého ponurého prostoru, na okraji Boulderu. Teď už jim stačí jen příval inspirace a jsou připraveni začít nahrávat. A místo aby byli vázáni uceleným tématem EP nebo alba, mohou členové kapely vypálit singly, které se proplétají mezi jejich nesčetnými zvukovými odstíny.

„Vzniká takový příjemný mix,“ říká Hollingsworth. „Nedávno jsem slyšel citát: ‚Když se vám nelíbí, co hraje Cheese, počkejte pět minut‘.“

„V kapele je tolik vlivů,“ dodává Nershi. „Jason a Travis mají tyhle elektronické vlivy, ale dokážou spadnout i do šílených latinskoamerických nebo afrických rytmů. Kyle a Mike umí hrát jazz nebo funk. Keith a já můžeme vnést bluegrass a americanu nebo prostě domácí rock. Je to výsledek toho, že říkáme ‚ano‘ nápadům lidí a řídíme se jimi, ať už se jedná o jakoukoli stylovou volbu.“

Tyto vlivy nejsou nikdy patrnější než na každoroční oslavě kapely Hulaween v malebném floridském Spirit of the Suwanee Music Park.

Od roku 2013 se na Hulaween sjíždí eklektická směsice účinkujících na několikadenní oslavu hudby, umění a podle očekávání i halloweenského šílenství, kterému vévodí několik setů String Cheese Incident. Přes den se sextet věnuje improvizaci, v noci se objevuje a hraje divadlo v kostýmech s velkým množstvím coververzí. Letos si kapela dala výzvu v podobě tématu devadesátých let a předvedla širokou škálu coververzí, jak ukázala změna v polovině setu z „Even Flow“ od Pearl Jam na „Waterfalls“ od TLC. (Pro Nershiho bylo vrcholem SCI úvodní vystoupení s písní „Give It Away“ od Red Hot Chili Peppers, při kterém měl vzácnou příležitost předvést své rapperské schopnosti).

Během volných hodin na letošním Hulaweenu byli členové kapely spatřeni, jak hrají hazardní hry v nočním kasinu Frick Frack na festivalu, které umožňuje fanouškům sázet a vyhrát bezhotovostní ceny. Kasino se nacházelo v proslulé umělecké instalaci Spirit Lake a kapela The String Cheese Incident v něm měla možnost potřít se s fanoušky a vypustit trochu páry. Perkusionista Hann se dokonce několikrát vystřídal v roli krupiéra.

Nershi se považuje za jednoho z největších vítězů víkendu, protože si domů odnesl hlavu dětské panenky, jednu z jejích rukou a – pièce de résistance – podepsanou fotografii Hulka Hogana, která má nyní čestné místo u základny jeho zesilovače na pódiu.

The String Cheese Incident se od začátku starali o to, aby jejich vystoupení zůstala zábavná a svěží, a to díky obměňování setlistů a udržování otevřených komunikačních linek. A přestože jim půlroční pauza do nového roku dá šanci nabrat dech, vidí se na turné spíše dříve než později.

„Někdy je to těžší než jindy, ale právě proto jsme pořád spolu,“ říká Nershi o odhodlání SCI dodržovat na cestách mezilidskou harmonii. „Člověk se nezvedne a neodejde v afektu a nechová zášť vůči někomu jinému z kapely. V tuhle chvíli si rozhodně docela dobře rozumíme, známe své osobnosti. Pro kohokoli z kapely by bylo velmi snadné někomu jinému přitlačit na pilu a pořádně ho naštvat. Ale když máme názorové rozdíly, opravdu se je snažíme vyřešit.“

Mezi koncerty turné se kapela účastnila několikadenních výjezdních zasedání, kde řešila své problémy prostřednictvím skupinové terapie a cvičení na budování týmu. Tyto útěky také využívají jako příležitost k plánování budoucnosti a kladou si otázky: Jak vypadá příští rok? A co příštích pět let? Příštích deset let?

„Je to práce ve vývoji,“ vysvětluje Kang se smíchem. „Myslím, že to je jedna ze silných stránek kapely, ale také jedna z nejtěžších částí kapely. Vždycky říkám, že být v téhle kapele je jako být ženatý se čtyřmi nebo pěti dalšími kluky.“

Dalším způsobem sebezdokonalování SCI jsou improvizační hry, které udržují jejich smysly bystré a připomínají jim jejich rovnost. „Vezmeme jednoduchý nápad s melodií, zahrajeme ho a ostatní členové kapely se ho pak musí naučit. Když ji zahraje jeden člen, přechází na dalšího,“ říká Nershi. „Než se všichni naučí ten jeden malý melodický nápad, někdo ho změní a my se zase točíme v kruhu.“

A tento pocit vděčnosti definoval jejich poslední sezení. „Musíme být opravdu vděční za náš úspěch,“ vysvětluje Nershi. „Nejsme U2, ale jsou tisíce kapel, které se nedostanou na takovou úroveň jako my. Museli jsme do toho dát hodně práce. Jsme jen parta lyžařských povalečů z Colorada.“

***

Přestože jsou jednou z nejdéle fungujících jambových kapel třetí generace a existují v centru mini-impéria, které v průběhu let zahrnovalo management, vydavatelství, cestovní kanceláře, eventy a merchandise arms, členové The String Cheese Incident se do hudebního průmyslu nedostali kvůli slávě nebo penězům. Ve skutečnosti to většinou souviselo s jejich láskou k přírodě.

„Naším společným poutem, přinejmenším pro nás čtyři – Keitha, Billyho, Travise a mě – když jsme začínali v Crested Butte v Kolumbii, bylo: „Jé, nás všechny baví žít v horách!““ Kang na to vzpomíná s láskou. „Všichni jsme se věnovali lyžování a měli jsme stejné důvody, proč tam být.“

Kang vzpomíná, jak v počátcích SCI, když zrovna nevystupovali za roční skipasy, podnikali „bláznivá dobrodružství“ po celých Spojených státech. s Travisem chodil nahoru a dolů po severním okraji Grand Canyonu, s Moseleym dělali ekologickou propagaci pro Greenpeace a s řadou svých nově objevených spoluhráčů trávili hodně času v Telluride.

Nershi se do Crusted Butte původně přitočil jako skřivan – řídil svůj ojetý školní autobus – a první roky SCI byly postupným, přirozeným vývojem. Po příležitostných koncertech dua Après-Ski Kang a Nershi přibrali Moseleyho a brzy poté i Travise, který původně hrál na ruční bicí. String Cheese Incident nějakou dobu koncertovali a nahrávali jako kvartet, často ve spolupráci s raným spolupracovníkem Brucem Hayesem. Hollingsworth začal vystupovat na několika koncertech a v roce 1996 se „proti svému přesvědčení“ oficiálně připojil ke kapele. Hann, poslední dílek skládačky, se ke skupině natrvalo připojil koncem roku 2004 v těžkém období, kdy se kvintet snažil komunikovat a chtěl rozšířit své hudební směřování.

„Šestičlenná sestava je opravdu jiná – je to větší stroj s více součástkami, ale je to docela zábava,“ říká Nershi. Jak dokládá jejich teorie o „sedmém členu“, zdá se, že nalezení rovnováhy je pro členy SCI klíčové i mimo samotnou kapelu. Všichni se vedle toho věnují svým vášním, ať už jde o projekty hudební – Travis a Hann dlouho vystupovali jako psycho-improvizační duo EOTO – nebo o jiná média.

Kromě svého sólového materiálu si Hollingsworth přivydělává jako sládek, vytvořil několik piv s tématikou SCI, pořádá ochutnávky na festivalech a dokonce spolupracuje na Ground Score IPA s Relixem a atlantskou pivovarnickou společností SweetWater. Mezitím Kang posledních deset let rozvíjí svůj rozsáhlý majetek a pracuje na vysněném domě pro svou rodinu v kalifornském Santa Cruz.

Všechny tyto externí aktivity pomáhají ovlivnit schopnost samotné kapely nasměrovat šest odlišných osobností do jedné tvůrčí vize. Na oplátku přitahují různorodé publikum, zvýrazněné dětmi EDM, bluegrassovými twangery, milovníky jambandu a vším mezi tím.

„Je to dobrý pocit podílet se na něčem, co je tak hudebně rozmanité jako my,“ říká Kang. „Jsme dost otevření vůči mnoha posunům na scéně. Vždycky se cítíme dobře, když se podíváme ven a vidíme mladší lidi, starší lidi – prostě opravdu smíšené publikum.“

Po přelomovém roce, nezapomenutelném turné a čtvrtstoletí koncertů ve zpětném zrcátku jistě přijde na řadu budoucnost vlastního odkazu sextetu. Jak by si The String Cheese Incident po letech přáli, aby se na ně vzpomínalo?

„Jako skupina lidí, která do něčeho vložila tolik energie, si myslím, že chcete mít pocit, že jste měli pozitivní dopad na lidi, se kterými jste komunikovali,“ odpovídá Kang. „Takže to by byl asi ten nejlepší odkaz, který bychom mohli zanechat: skutečně jsme lidem poskytli něco pozitivního, na čem by mohli lpět, a dotkli jsme se spousty lidí. Kromě toho to budou muset posoudit historici. “

„Společnost je právě teď velmi intenzivní a stresující,“ uzavírá Nershi. „Pro mnoho lidí je to stresující svět. Pokud si nás budou pamatovat jako kapelu, která je dokáže z toho stresujícího světa vytrhnout a přenést je na jednu noc nebo na tři noci do jiné dimenze, pak si myslím, že se nám to podařilo.“

Tento článek původně vyšel v lednovém/únorovém vydání časopisu Relix 2020. Další články, rozhovory, recenze alb a další informace si můžete předplatit níže.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.